Velice pěkně popsaný příklad toho, jak to ve světe chodí. Ale zase na druhou stranu je to pozice od pozice. Na některé je bohužel ten titul třeba, ale na některé není třeba vůbec a jsou mnohem důležitější zkušenosti. Děkuji moc za super komentář.

Zajímavé shrnutí, zaujal mě výčet rad a zejména “Nemusíte mít školu, ale člověk se musí učit” to je svatá pravda, dodnes mě fascinují podnikatelé a firmy, kteří hledají spolupracovníky jen podle dosaženého vzdělání, obrovská chyba. Není to tak dlouho, kdy mě velmi překvapil inzerát firmy, která provozuje stánek s Trdelníky, přijmeme prodavačku na sezonní prodej Trdelníku, podmínka střední škola obchodního zaměření ukončená maturitou. To je snad nějaký vtin že? Místo toho aby pan majitel hledal když už, tak vyučenou cukrářku a nebo pekaře, tak hledá středoškoláka s maturitou, nabídne mu 60 korun na hodinu a myslí si, že bude mít v kanceláři frontu uchazečů a že důvod, proč bude jeho stánek šlapat, je ten, že tam dá středoškolsky vzdělaného člověka v oboru obchod. S podobnou situací se potkávám často, navíc podobně smýšlel i můj bývalí nadřízený a nenechal si to rozmluvit, až po dvou letech letech pochopil, že titul před a za jménem, neznamená bohužel vůbec nic, pokud má člověk pro dannou práci cit, má chuť se rozvíjet a práci umí, může to být třeba zahradník.

Organizátoři slibovali, že by záznam měl být zde: https://www.facebook.com/rozbehnisa/app_216157865089646. Snad ho tam brzy dají :)

Zajímavý článek. Na takovou přednášku bych šel ihned. Snad bude někde videozáznam. :)

Další zajímavý názor a určitě souhlasím. Nejčastěji to poslední dobou vídám, když někdo spolupracuje ve dvojici a pak nastává přesně tento problém. Většinou jeden dře a druhý se fláká, ale podíl mají mít oba stejný. Tak samo ve velkých firmách.

Jen dodám, že nejčastějším důvodem rozpadu firem je nedostatečné vymezení odpovědnosti a pravomocí. To je ten důvod k hádání se.

Sakra! To mi něco uteklo. A přitom to mám kousek.

Souhlasím, je to především o lidech a jejich možnostech. Já už si dávám raději pozor, s kým se pouštím do jakékoliv spolupráce.
Když se pouští kamarádi do spolupráce, tak to většinou dopadá tak, že se rozhádají, nebo jeden maká a druhý se veze. Pěkné názory na podobnou tématiku napsal Mário: http://www.bugovo.com/bro-pricing/.
Je to složité určit, kdy to má cenu, a kdy ne, a ideálně by si tím měl každý projít a vytvořit si vlastní zkušenost.

Celkem mě zaujala věta: Nikdy nepodnikejte s rodinou nebo přáteli. Existuje spousta rodinných podniků, které prosperují desetiletí a existuje spousta firem, složených z kamarádů z vysoké. V podstatě většina startupů je právě takto tvořena. Ale každý názor je třeba brát v potaz.